stoupave-proudy-vznik-zanik
Obsah
Vznik termiky
Stoupák vzniká tím, že se od země ohřeje vzduch, a v určitý okamžik začne stoupat. Důležitá je rychlost zahřívání, ta závisí na odrazivosti povrchu (albedo). Nad některými povrchy se stoupák bude tvořit dobře (pole a louky), nad jinými špatně (lesy). Oblíbené startovačky jsou většinou v místech, kde se to nemusí moc řešit.
Pokud je povrch mokrý, termika se nad ním prakticky nemá šanci vytvořit. Pokud je povrch příliš suchý, hrozí tvorba nebezpečných dust devilů.
Zvrstvení vzduchu
Vytvoření použitelného stoupáku je možná i větší měrou závislé na zvrstvení vzduchu. Nejlépe se bude tvořit termika, když teplota vzduchu s výškou rychle klesá (tj. labilní zvrstvení).Naopak, pokud je nahoře teplejší vzduch (inverzní vrstva nebo celkově stabilní zvrstvení), termika nebude ani ve vedrech moc dobře fungovat, nebo jen v určité výšce.
Ideální v ČR je většinou středně labilní zvrstvení. Přílišná labita znamená často vytvoření příliš mnoha kumulů, které zem na velké ploše zastíní, případně bouřkových mraků. Při rostoucí stabilitě se dá polétat ve středních Alpách (typicky léto).
Po přechodu studené fronty většinou následují 1-3 dny s labilním zvrstvením i v létě.
Odtržení stoupáku od země
Při větru se často uvolňují termické bubliny (malé části teplého vzduchu). Při bezvětří v místě dojde k odpoutání nahromaděného vzduchu později, ale stoupák je o to silnější nebo na větší ploše.
Bubliny mají tendenci se držet povrchu (stejně jako stékající kapky vody). Při větru se často kutálí po poli až na okraj a začnou stoupat na takzvané odtrhové hraně, či trigger. Odtrhovka je většinou terénní nerovnost, překážka (typicky řada keřů/stromů/domů), povrch s rozdílnou teplotou (řeka, silnice), nebo třeba traktor. Stejně jako u kapek vody, někdy je třeba k odtržení až větší množství nahromaděných bublin. U země jsou jednotlivé bubliny často hodně snesené, a dá se jen neklesat přes kilometr, než se pilot dostane k pořádné odtrhové hraně.
Při nízkém tlaku je vzduch více bublavý, méně viskózní, potřebuje menší triggery, chce jít nahoru. Stoupák najdu častěji už před kopcem. Označujeme z angličtiny jako "fizzy days".
Při vysokém tlaku je vzduch viskóznější, courá se po zemi a trhá se u výrazných triggerů a vrcholků. Stoupák najdu obvykle hlavně u kopce. Označujeme z angličtiny jako "sticky days".
Jako trigger působí i nasunutí stínu a lze se zvednout i po 10 minutách zastínění (Přelety, str. 446). V vyšší výšce tedy pravděpodobně i později.
Cyklus stoupáku
Z výše uvedeného vyplývá, že stejné místo generuje stoupáky v intervalech. Po odtržení prvních větších bublin jsou další vysávány, a postupně se uvolní většina teplejšího vzduchu. To trvá nějakou dobu, u větších ploch 10-20 minut.
Po této době se stoupák vrací do fáze nahřívání, která může trvat obvykle opět 10-20 minut, nicméně dle podmínek a velikosti plochy mohou být cykly kratší i delší.
Při labilnějších podmínkách se častěji trhají menší bublinky, šikovný pilot je umí využít k nastoupání pár desítek metrů, kde lze poté nalézt další bublinky z jiného místa a poté již stoupat snadněji.
Stoupák stoupá
Někteří piloti říkají, že vzduch vždy rotuje, díky coreliosově síle na severní polokouli po směru hodinových ručiček v 70%, a že je efektivnější i klidnější točit proti rotaci (Termika, 265). Jiní piloti říkají, že je jedno jakým směrem točím.
Stoupáky se navzájem přitahují a mají tendence se s výškou spojovat, sílit a být širší.
Vítr stoupáky ohýbá, čím silnější vítr tím více stoupák ohne. Silné nebo široké stoupáky lépe vzdorují. Stoupák se chová vůči větru jako pevná překážka, tudíž v závětří za stoupákem budou větší turbulence (Termika, str. 146), ale slabší protivítr. Na kraji stoupáku bude fungovat venturiho efekt a vítr bude silnější. Toho lze využít při hledání stoupáků. Stoupák ve větru zaujme v průřezu aerodynamický tvar, takže vypadá jako kapka. Jádro stoupáku je třeba hledat v rozšířeném místě kapky, tudíž bude poblíž návětrné strany stoupáku. Rozdíl je, že v oblasti "ocasu" se mohou vyskytovat odrtžené bubliny, což je další zdroj turbulencí.
Pokud je vítr příliš silný, stoupáky potrhá do termických bublin. Přelet v takový den obvykle není snadný, a každý stoupák bývá plný turbulencí. Pilot by se měl rozhodnout, zda si poradí s případným kolapsem, a není ostuda předčasně přistát a jet domů.
V okolí stoupáku se téměř vždy vyskytují nějaké turbulence díky tření dvou vzduchových hmot s rozdílnou rychlostí (stoupák vs. klidný vzduch kolem). Na intenzitu má vliv (asi) vlhkost a tlak. Některé dny se bubliny spojují a stoupáky jsou klidné, nástup i výstup bez problémů. Jindy je to jako jízda na D1 ve vysoké rychlosti.
Inverze
Inverzní vrstva je vrstva vzduchu, kde teplota s výškou naopak roste. Zde teplý vzduch nemůže stoupat, a o inverzní vrstvu se rozbije na bubliny. Jen nejsilnější stoupáky vrstvu dokáží prorazit. Piloti inverzi jednoznačně nemají rádi.
Lze to poznat hnědým pruhem ve vzduchu, nebo z výstupu meteobalónu, či její predicky v SKEW-T diagramu.
Inverze se často během dne, díky bombardování stoupáky, rozpustí.
Občas ji lze prostoupat, buď silným stoupákem, nebo pokračováním s bublinami do místa, kde je již oslabená, a bubliny se zde spojí a projdou skrz inverzi.
Někdy se mohou vyskytovat dvě vrstvy inverze v různých výškách.
Vrchol stoupáku
Oblak typu Kumulus (cu) vzniká při situaci, kdy okolní vzduch už nepojme obsaženou vlhkost ve stoupáku, a ta tedy zkondenzuje. Studenější vzduch jí pojme méně a teplota s výškou klesá. Tato výška je výška základen kumulů.
S postupujícím dnem se vzduch vysušuje, takže základny postupně stoupají do vyšší výšky.
V určité výšce teplota s výškou přestane klesat dostatečně rychle, a tím se stoupáky zastaví. Tam bývá vrchol kumulu a tam lze teoreticky vystoupat.
Může nastat situace, kdy se mraky nevytvoří, protože stoupající vzduch neobsahuje dostatek vlhkosti, tomu říkáme bezoblačná termika.
Projevy stoupáku
Jelikož nemůže vzniknout vakuum, vysátý vzduch je nahrazován vzduchem z okolí. To se prakticky projevuje například fléramy či dýmem v okolí, které náhle změní směr (směrem ke stoupáku).
V okolí stoupáku se vyskytují turbulence, vzniklé třením dvou vzduchových hmot o rozdílné rychlosti. U silného stoupáku budou častěji silnější turbulence (Termika, str. 144).
Při větru se stoupavý vzduch jeví pro vítr jako překážka, v závětří stoupáku tedy najdeme větší turbulence, ještě dále klesavý proud vzduchu, a návětrné strany stoupáku lze občas svahovat (Termika, str. 148 a 151; Přelety, str. 158). Lze využít při svahování kumulu, aby pilot nebyl v mraku. Na stranách stoupáku vítr zrychluje (venturiho efekt), za stoupákem je vítr o poznání slabší.
Stoupající vzduch s sebou nese hmyz z trávy, který rádi loví vlaštovky a poštolky. Větší množství těchto menších ptáků je praktická jistota stoupajícího vzduchu v daném místě.
Stoupající vzduch rádi využívají i velcí dravci (káně, včelojed, orel apod.) Stejně tak stoupající vzduch využívají ostatní klouzavé zařízení (rogalo, větroň a ostatní kluzáky)
Při startu ve slabém větru je vítrpytel viditelně ovlivněn blízkostí stoupáku. Může proto měnit směr a je důležité si uvědomit, že to je normální chování, ač pokurzíci začínají nahlas vyslovovat zaklínadlo "rotor". Zkušený pilot klidně do "rotoru" odstartuje, protože stoupák je zrovna před startem (pokud pytel visí, a najednou se napne směrem od kopce).
Tipy k vizualizaci
- projevy stoupáku u země si představit jako by stoupák vytahovaný ubrus (Jocky Sanderson, film Performance flying; Termika, str. 149)
- představit si je jako obrácenou jako kořenový systém nebo jako obrácenou korunu stromů, níže jsou četnější a slabší, výše se spojují do silnějších větví až se nakonec spojí v silný kmen (např. pod mrakem)
- struktura té je daná charakterem dne, někdy jsou stoupáky tenké a úzké a četné a spojují se do silnějších větví až výše. Někdy jsou už odspoda. Představ si vnitřním zrakem tvar té koruny během letu podle indicií předchozích stoupáků a pracuj s ní.
- nízko využívat jakékoliv slabé větvičky k udržení a k tomu, aby tě vzaly k silnější větvi
- Podle profilu dne si určit limit (např. 1300), od kdy pilot bere vše
- lokalizace stoupáku v blízkém okolí pomocí driftu (silný stoupák si přitahuje)
pokud je oblačná, všímat si životního cyklu kumulů pro aktuální den, naladit se na jejich rytmus
všímat si délky termického cyklu (jak dlouho stoupák trvá, jak je dlouhá pauza). Velké mraky mohou indikovat delší cykly a větší pauzy. Menší chmurky indikují kratší cykly. Při kratších cyklech se vyplatí soustředit spíš na odtrhovky na zemi.
Pokud mám na variu 0, znamená to, že okolní vzduch stoupá 1 ms. Trochu protáhnu kružnici, zda to v okolí nestoupá rychleji. Jsem-li nízko a nemám lepší variantu, držím si 0 a čekám, zda bublina časem nespustí lavinu. [pokročilí] občas vyčkávají i když pomalu klesají.
vnímat teplotu vzduchu
snaž se vizualizovat stoupáky
Během stoupání vytvářet ABC (tenhle mrak, pak tamhleten, kdyz to nevyjde, tak nad tamtema loukama, nebo tim smerem se porad delaj pekny kumuly). To je plan
vyhledávat vzorce dne, frekvence periody kumulů, jejich síla, inverze, střih větru atp.
řez stoupáku ve větru má tvar kapky s jádrem více upwind (po větru jsou více bubliny a turbulence)
silný střih větru ve výšce může stoupák rozbít na bubliny